Malba olejem vždy byla a nejspíš i bude laickou veřejností považována za vrcholnou techniku malování.
Zní tak honosně a umělecky především díky tomu, že má dlouhou a slavnou historii, která začíná už v 7. století. Toto médium bylo velmi oblíbené u starých mistrů – velkých evropských malířů 13.–17. století.
Olejové barvy dodnes zůstaly mezi umělci vyhledávaným médiem, většinou díky jejich všestrannosti. Dle způsobu použití můžete vytvořit barvy neprůhledné, transparentní anebo projasněné, zároveň mohou být tučné či hubené a jejich vlastnosti lesku vám pomohou vytvářet vysoce realistická díla. Další jejich unikátní vlastnost – pomalé schnutí – dává možnosti prolínání různých odstínů.
Jejich máslovitá konzistence z nich činí všestranné médium které se zpravidla nanáší štětcem nebo špachtlí (mastechinem), jejichž tahy nezůstávají ve finále viditelné. Barvy jsou vytvořeny na bázi oleje, pigment bývá obvykle rozptýlen ve lněném nebo ořechovém oleji, a protože se olej nevypařuje stejnou rychlostí jako voda, schnou daleko pomaleji než barvy na vodní bázi.
Kvalita barev se liší podle materiálu, který byl použitý na jejich výrobu – tedy podle kvality pigmentů a oleje. Zemité barvy, jako třeba siena pálená nebo umbra pálená, jsou obvykle vyrobeny z oxidu železitého a schnou relativně rychle, proto jsou ideální jako podmalba u olejových barev.
Délka schnutí záleží také na vrstvě – tenké vrstvy schnou do týdne a ty silné mohou schnout i několik let.
Existuje několik výrobců olejových barev, většinou se však na trhu setkáte se dvěma základní typy: uměleckými olejovými barvami (mistrovskými) – pyšní se nejlepší čistotou a nejvyšším obsahem pigmentů; a olejovými barvami studentské kvality – ty bývají levnější, protože obsahují zpravidla méně pigmentu.
Média se používají především k urychlení či prodloužení doby schnutí olejových barev.
Rozpouštědla slouží k čištění štětců a ztenčování malby – obsahují terpentýn, lakový benzin a jejich alternativy. Rozpouštědla se mohou znovu použít, pokud je dobře scedíte do jiné nádoby a necháte usadit – k tomu slouží kovový držák na štětce, který je zároveň také díky oddělenému prostoru vhodný doplněk pro usazení nečistot z terpentýnu.
Výběr štětců je zásadní věc. Musí být dostatečně tvrdé k rozetření silné vrstvy barvy a dostatečně robustní, aby vydržely čištění v rozpouštědlech. Tradičně jsou štětce vyrobené z prasečích štětin, levnější alternativa jsou pak syntetické štětiny.
Podle potřeby si můžete vybrat z několika tvarů štětců. Ploché štětce s kratšími štětinami jsou pevnější. Filberty mají zaoblené rohy, takže netvoří tak ostré okraje stopy jako ploché štětce. Můžete využít také kulaté štětce pro olejomalbu a nebo pak štětce specifické, např. štětec vějíř, které ale nezadrží mnoho barvy, a je tak vhodný spíše pro jemné prolínání nebo různé efekty.
Oblíbené jsou také malířské špachtle pro olejomalbu. Vytvoříte tak silné, přímé stopy a textury.
Podklad pro olejomalbu
Na trhu je řada podložek či povrchů, na které můžete malovat olejem – od papíru přes plátno až po různé dřevěné desky.
Plátno je oblíbenou volbou a je k dostání v několika podobách – tradiční lněné, které je dražší nebo bavlněné, což bývá levnější varianta. Plátno se před použitím musí napnout na rám, poté připravit před malbou prvním podkladovým nátěrem.
Desky mají tu výhodu, že si je můžete nechat nařezat přímo ve formátu, který potřebujete, Jsou také trvanlivější a odolnější než plátno a můžete je tak skladovat bez rizika většího poškození. Oblíbená je také kombinace plátna a desky, kdy se plátno připevní na povrch desky.
Speciálním papírem je pak papír pro olejomalbu s plátnovou texturou. Je na trhu k dostání v blocích a můžete ho také připevnit na desku.
Teď už stačí jen vybrat správnou podložku pro malbu, barvy, štětce a můžete začít nanášet první vrstvu – tzv. podmalbu.
Olejomalba je technologický postup vhodný pro trpělivější malíře. Pro rychlejší tvorbu a hlavně kratší dobu schnutí jsou vhodnější akrylové barvy.
